Naše nejhlubší obava není, že jsme nedostateční...
"Naše nejhlubší obava není to, že jsme nedostateční. Naše nejhlubší obava je, že jsme mocní, bez hranic. Je to naše světlo, ne naše temnota, co nás nejvíce děsí." (Marianne Williamson)
Žijeme v mnohem menší verzi sebe sama, než na jakou máme nárok. A často o tom ani nevíme.
Když se řekne "stín" (nebo psychologická práce se stínem), většina z nás si představí své démony, potlačené emoce, vztek, strach, sobectví nebo jiné vlastnosti, které považujeme za negativní a kterých se raději chceme zbavit. Jenže jedno z velkých tajemství lidské psychiky spočívá v něčem jiném. Existuje totiž Zlatý stín (Golden Shadow).
Ve stínu neschováváme jen svou temnotu. Schováváme tam své největší světlo, genialitu, odvahu a talenty. Svoji největší krásu a jedinečnost. Zlatý stín je ta část našeho já, která ukrývá náš největší potenciál, kreativitu a sílu. Jak říkal C. G. Jung, schováváme tam své ryzí zlato.
Proč je tedy ale ve stínu? Protože unést vlastní velikost a naplno zářit může být mnohem děsivější než zůstat v bezpečí průměru. Vystoupit z řady vyžaduje obrovskou odvahu a odpovědnost. Zůstat v průměru je pohodlnější a hlavně bezpečnější. Z historického hlediska nebylo moc bezpečné vyčnívat. A co si budeme povídat, výchova a školní docházka většiny z nás v tom také nebyly moc nápomocné.
A tak se svého světla raději vzdáme a "půjčíme" ho někomu jinému. Raději tyto své kvality projikujeme do druhých – obdivujeme je na svých "idolech", aniž bychom si uvědomili, že v nich vidíme jen zrcadlo vlastního neobjeveného potenciálu. Své vlastní síly. Děláme z druhých "hrdiny", "zachránce" nebo "guru", jen abychom nemuseli sami zářit.
Všimli jste si někdy, jak vás někdo dokáže naprosto fascinovat? Jak k někomu vzhlížíte a říkáte si: "Ten je tak neuvěřitelně charismatický / odvážný / tvořivý / úspěšný… to by já nikdy nedokázal..."?
Procesně orientovaná psychologie (popka) říká, že tato fascinace není náhoda. Je to signál z našeho nevědomí. To, co obdivujeme na druhých, není kvalita, kterou my nemáme. Je to naše vlastní potlačená část, kterou vidíme v zrcadle. Nemůžeme v druhém člověku rozpoznat a obdivovat něco, co sami v sobě nemáme jako zárodek.Fascinace a obdiv k druhým je vlastně naše vlastní budoucnost, která se snaží probrat k životu. Naším úkolem je vzít si ty kvality zpět.
VÝZVA, KTERÁ VÁM POMŮŽE PROPOJIT SE S VAŠÍM "ZLATEM":
1. Zavřete na vteřinu oči a vybavte si jednoho konkrétního člověka, kterého hluboce obdivujete za to, jaký je nebo co dělá. Máte ho?
2. Teď si pojmenujte, co přesně na něm obdivujete. Popište co nejpodrobněji danou vlastnost či kvalitu.
3. A nyní prociťte tuto obdivovanou kvalitu ve svém těle. Nechte se jí zcela zaplavit a naplnit. Můžete se jí nechat pohnout, ať změní to, jak sedíte. Podívejte se na svět (nebo na vás samé) jejíma očima. Zcela se jí staňte. Moc nad tím nepřemýšlejte, jen to prožijte.
Ta vlastnost, ta kvalita, kterou obdivujete, jste vy sami. Je vaší součástí, jen v té verzi, kterou jste si ještě nedovolili žít. Je to váš Zlatý stín a právě teď klepe na vaše dveře.Když necháme zářit své vlastní světlo, podvědomě tím dáváme ostatním povolení dělat totéž. Pojďme to světlo vytáhnout na povrch a pozvat ho do naší každodennosti.